"Vykonavateli" práva dle islámského výkladu přitom nejsou soudy nebo jiné odpovědné orgány, nýbrž mužští členové rodiny či nejbližší přátelé (nejčastěji otcové a bratři). Pomineme-li, z našeho pohledu, banální důvody, které k tomu vedou, je nemyslitelné, aby o smrti ženy (a jakéhokoliv člověka obecně) rozhodovali nejbližší členové rodiny a přitom za své činy nebyli právně potrestáni.
Muslimské ženy se proti těmto obviněním nemohou prakticky vůbec bránit, zásady islámu musí respektovat, to je součástí jejich výchovy. Proto jsou často pod tlakem událostí donuceny spáchat sebevraždu – situaci tak nakonec vyřeší samy. V opačném případě jsou ukamenovány, uškrceny či jinak chladnokrevně zavražděny. A to vše za to, že poškodily "dobré jméno rodiny", za což musí nést odpovědnost. Cítit výčitky a třeba i uznat svou chybu (ač pro to není důvod), prostě nestačí, podobné činy konzervativní islám ženám neodpouští.
Naprostým paradoxem pak je "banalita" důvodů, které o smrti žen rozhodnou. Často jsou odsouzeny také za to, co objektivně nezpůsobily (pokud vůbec mohly něco z těchto důvodů způsobit) – například za to, že byly znásilněny cizincem. To se považuje za stejné zostuzení, jako kdyby iniciátorkou nějakého "zločinu" byly ony samy. Právě smrt je dle islámu to, co může rodině navrátit ztracenou čest.
Znásilňování, zotročování, ponižování, mučení … jsou pak další formy útlaku ženského pohlaví, a to přitom nejen žen muslimského původu.
A jaký je váš názor na vraždy ve jménu cti?