V konečném součtu nejde o časopis jako takový, spíše o to, proč tuzemská mediální praxe přijala za standard prezentaci odhaleného ženského těla. Reklamní experti a expertky a celá řada dalších odborníků a odbornic by zřejmě potvrdili, že na ženy (a zejména na jejich nahotu), se dívá podstatně lépe. Respektive na nahou ženu se mohou podívat jak muži, tak i ženy, zatímco v případě nahoty mužské už taková úměra (údajně) neplatí. A stejně tak, že odhalená horní část ženského těla není totéž, jako kdyby se ukázala dolní část těla mužského, přesněji jeden konkrétní mužský orgán …
Ať je to v realitě jakkoliv, nic nezmění fakt, že jde o standard, který se v posledních letech v tuzemském mediálním prostředí uchytil. Ženské postavy, ať už odhalené, nebo zahalené, ilustrují nejen titulní stránky periodik, ale i fotografie uvnitř listu.
Ach, ty ilustrace!
Stručně řečeno, na fotografiích, které doplňují jednotlivé texty, jsou ženy prezentovány odlišně než muži. Důraz se klade na polonahé či úplně nahé ženy ve svůdných pózách, preferuje se erotika a dráždivost. Přednost dostávají ženy štíhlé, krásné, usměvavé a mladé. Podobné fotografie přitom nejsou výsadou časopisů a magazínů, nýbrž pronikají také na stránky denního tisku. Uvedené stereotypy navíc rozšiřují a dále podporují i periodika určená výhradně ženám, což zůstává s podivem.
Fotky žen jsou přitom součástí prakticky každého obrazového materiálu, a to i v případě, kdy komunikát pojednává jen o mužích (mužských záležitostech), či přesněji o aktivitách souvisejících s ženami i muži současně. Stačí si otevřít jakékoliv noviny a spočítat si počet fotek, na nichž jsou ženy a muži … se 100procentní pravděpodobností dojdete k závěru, že ženy jasně převažují. Pro pochopení významu sdělení ovšem není nutné, aby na fotografiích ilustrujících text bylo zachyceno jen pohlaví ženské (pokud se samozřejmě příspěvek netýká konkrétní ženy). Naopak – s použitím generického maskulina pak taková prezentace působí značně nesourodě a nelogicky.
Zarážející navíc je, že co zůstává v případě mužů tabu, je právě zmiňovaný důraz na sexualitu, tedy odhalené tělo. Zatímco v případě žen se např. pohlavní orgány ukazují bez rozpaků nebo se preferuje prezentace jen ve spodním prádle, styl a la Marilyn Monroe či Lolitka, u mužů se volí úplně jiná vizualizace. Občas se sice objeví fotografie odhalující mužské tělo, o obrazovou shodu však rozhodně nejde. Na rozdíl od žen se totiž u mužů nesází především na sexualitu, na rozdíl od žen se jejich intimita neprezentuje s takovou samozřejmostí a bez rozpaků.
Média chtějí umělou krásu
Rozdíly jsou dále patrné i ve výrazu – zatímco muži jsou zobrazováni seriózně a často jen od pasu nahoru (např. politici při jednání), ženy zase tak, aby vynikla jejich ženskost (znázorňuje se celé tělo, pozornost se přitom klade na odhalený dekolt a svůdné nohy).
To ale nejsou jediné prohřešky. Stačí porovnat fotografie mužů a žen u rozhovorů nebo reportáží. Všechny ženy obvykle bývají stylizovány do role modelek, a to bez ohledu na to, jaké povolání v realitě vykonávají. Před focením projdou rukama vlasových a kosmetických stylistů. Kromě toho jsou oblečeny do oděvů, které jim byly předtím vybrány, tak, aby vynikla jejich postava. Tím dochází k podpoře stereotypu, že vzhled je u žen považován za hlavní hodnotící kritérium. Ženám je tak odpírána jejich přirozenost a možnost svobodné volby v odívání – místo toho redakce vytváří a podporuje „umělou krásu" a prototyp „ideální ženy". A muži? Čím přirozenější, tím lepší, čím více vrásek a nedokonalostí, tím lépe.
Co dodáte, to otiskneme
Na obhajobu masmédií lze říci, že sporné je obvinění ze šíření stereotypů tam, kde periodikum přebírá oficiální fotografie, které například propagují nový film nebo hudební nosič. Dara Rolins, Tereza Kerndlová, Paris Hilton: Co mají společného? Ultra sexy obaly svých cédéček, aneb styl "pro zvýšení prodeje svého CD jsem ochotna udělat i ukázat cokoliv".
V takovém případě jsou to opět ženy samy, jež mohou za šíření tradičních stereotypů a podporování zažitého mýtu, že ženy jsou zde především proto, aby zdobily, prezentovaly svou krásu a ukazovaly sexy těla. To platí také v případě žen, které přistoupí na mediální stereotypizaci tím, že např. nafotí sérii dráždivých fotek, které pak dokreslují rozhovor či reportáž.
Je ale patrné, že média se spokojí i se seriózní fotografií, pokud ženy nechtějí být zobrazeny "tradičně", tedy bez svůdných póz a erotiky. Většinou tedy záleží na každé ženě, kam médiím dovolí, aby zašla. Například při srovnání vizuální prezentace političek Miroslavy Němcové a Petry Buzkové, dejme tomu s Lucií Talmanovou, je vidět, že u prvních dvou jmenovaných média respektovala a respektují hranice, které si samy určily. To znamená, že na fotografickém materiálu jsou prezentovány jako muži (stranou teď nechávám přetisknutí fotografií obnažené Petry Buzkové před pěti lety i komentáře ke vzhledu zmíněných žen, jenž se bezesporu objeví v diskusním fóru pod tímto příspěvkem).
Jednotlivé redakce by při tvorbě ilustračního materiálu měly pamatovat na to, že okruh jejich čtenářů netvoří pouze muži. Ze začátku by se stačilo zamyslet nad tím, jak se asi cítí čtenářka při nákupu ekonomického týdeníku, z jehož obálky se na ni culí nahá sexy žena … Anebo proč ne, ale ať se z ní taky někdy culí nahý sexy muž.