Jenže tak jednoduché to není. Svěřování dětí po rozvodu do péče otců – otcové, kteří se v rámci rodičovské dovolené starají o své děti – muži, kteří se o domácí práce dělí s ženami – muži, kteří vykonávají profese, jež doposud náležely pouze ženám … ti všichni jsou u nás stále vnímáni jako něco neobvyklého a nepatřičného, zkrátka jako kuriozita. Spíše než o diskriminaci v pravém slova smyslu lze ale hovořit o tom, že předsudky provázejí jak muže, tak ženy. Jen ty mužské se, na rozdíl od těch ženských, příliš často nerozebírají.
Nedávno jsem se setkala se zajímavým příkladem – v nemocnici vykonával povolání zdravotní sestry muž. Nešlo o žádného "pomocníka", který by rozvážel pacienty a pacientky po vyšetřeních, kontrolách, operačních sálech, pomáhal sestrám s těmi nepohyblivými, zkrátka a dobře, dělal by práci, u níž rozhodují spíše fyzické předpoklady než kvalifikace … Tento muž byl absolventem vyšší odborné zdravotnické školy. Pokaždé, když přijel k nové pacientce, musel odpovídat na otázku: a vy jste kdo, vy jste jako sestra? Jejda, muž pracuje jako zdravotní sestra! Očividně byl na takové reakce připraven, v žertu totiž odpovídal: jmenuji se tak a tak, jsem všeobecná zdravotní sestra 🙂
Možná je to úsměvný příklad, v konečném důsledku ale nikoliv, uvážíme-li, že pacienti a pacientky přistupovali k tomuto muži s předsudky. Stejně jako většina populace se zatváří divně, pokud například v čele ministerstva obrany stane žena, chová se stejně také v případě mužů. Kritiky se přitom vždy nedopouští jen opačné pohlaví, ale i muži vůči mužům, ženy vůči ženám … dochází tak ke zbytečnému "faulování" do vlastních řad.
Tento příklad z praxe je navíc pouze jedním ze sta, vždyť když se muž začne zajímat o módu nebo kosmetiku, je ihned považován za homosexuálu, ten, který respektuje svou ženu, dělí se o domácí práce a třeba mu nevadí, že vydělává méně než ona, podle některých rozhodně není pravým mužem. Jak už bylo uvedeno, předsudky přitom, stejně jako v případě žen, nešíří pouze muži, ale i některé ženy. Na místo toho, aby společnost takové jedince ocenila za to, že bourají zažité mýty a právě za to si jich vážila, staví je do pozice méněcenných a často je za jejich postoj kritizuje.
Zmínka o zdravotním bratrovi ještě poukazuje na další skutečnost, a sice, že pro některé profese vykonávané muži stále neexistuje odpovídající pojmenování, respektive uživatelé a uživatelky jazyka je nepoužívají. Podobné problémy byly (a stále jsou) spojeny se zaváděním přechýlených podob, které se prozatím neuchytily ve standardní slovní zásobě. To byl příklad tvaru vědkyně jako protikladu k vědci, lídryně k lídrovi, bezdomovkyně k bezdomovci … Jejich užívání bylo a stále je pro některé jedince stejně neobvyklé, jako když se hledají mužské varianty k pojmům zdravotní sestra, kosmetička apod.
A na závěr si dovolím malou osobní vsuvku: Děkuji zdravotnímu bratrovi z ortopedie v ÚVN za to, jak hezky se (nejen) o mě staral a za to, jak bravurně čelí genderovým stereotypům 🙂